Fotíme v zoo

Baví vás fotografování zvířat? Fotíte rádi v zoologických zahradách? A přesto jsou vaše snímky odlišné od snímků, které znáte z plakátů? 

Pojďme se podívat, jak na to, aby vaše fotografie byly Vámi obdivovaným fotografiím co nejblíže.

Zoologická zahrada, nespočet pavilónů, betonových zdí, skel a mříží, to je to, co vám bude dělat vrásky na čele. Nezoufejte, i s těmito nástrahami se lze úspěšně vypořádat. Jsou tu však i okolnosti, které Vám budou hrát do karet, jako například dostupnost a krotkost zvířat, které jsou zvyklá na lidskou přítomnost.

Tak, když už máme fotoaparát na krku a nepochybně se cítíme, jako profifotograf, tak víme, že každá fotografie je především o světle. Nadšeni budeme z brzkého ranního světla, možná ještě lépe světla před a při západu slunce. Vůbec na škodu nebude ani zatažená obloha, kdy nám oblaka vytvoří přijemné měkké světlo. Je zřejmé, že od všech možných předmětů a zdí se bude světlo odrážet, ale pro náš účel by bylo vhodné, aby slunce bylo za našimi zády, či svítilo mírně ze strany. Fotografovaný objekt tak bude vhodně osvětlený. Neříkám, že focení v přímém slunečním světle je nemožné, naopak jsem si ho u některých scén velmi oblíbil. V důsledku snížení expozice (ideálně fotografujeme-li světlé zvíře odrážející více světla) můžeme zcela eliminovat pozadí, rovněž se výrazně sníží expoziční čas, a je možné zachytit například kapky stříkající vody. To ponechme na podrobněji zaměřený článek.

Když již máme vyřešené světlo, je nutné řádně prozkoumat pozadí zvířete, lépe řečeno vybrat si takovou pozici, kde nebudou za ním žádné, člověkem vytvořené, předměty. Jistě převážná většina fotografů zamýšlí pořídit v zoo takový snímek, aby divák nevěděl, zda je fotografie pořízená ve volné přírodě či nikoli. Tuto část nepodceňme, a opravdu okolí řádně prozkoumejme, ať víme, kde se nachází ta nejlepší pozice. Odsud budeme trpělivě mířit do místa, kudy dle našich plánů a předtuch bude zvíře procházet (jeho pohyb před samotným focením bedlivě pozorujte). Zjistíte, kde bude ideálně osvětlené, a kde se za ním nachází optimální prostředí, např. keř, stromy, skála, voda, obloha, atd. Pak přichází ono, někdy doslova nekononečné čekání. S fotoaparátem u oka brzy pocítíte ramenní svaly, zejména ti s těžší technikou by si měli v posilovně nějaké to závaží přihodit. Samozřejmě samostatnou kategorií tvoří umělé osvětlení pavilónů, zde pozor na vyvážení bílé, se kterým si v případě fotografování do formátu raw (což předpokládám) v postprocesu poradíme (ostatní, kteří fotí pouze do formátu JPEG přepnou do režimu AWB, avšak ani to není mnohdy neomylné). Take je nutné si uvědomit, že zde se zvyšují nároky na vašeho mazlíka (toho, co právě nesete na krku). Ne každý fotoaparát, zvládne kvalitní snímky s rapidně se zvyšujícím ISO. Majitelé amatérské techniky, však nemusí zoufat, míst kde lze fotit i s jejich technikou je v zoo spousta. Ano, někdo by mohl namítnout, že situaci, kde je málo světla, lze vyřešit pomocí stativu a dlouhého času. To je pravda, v případě zcela nehybného živočicha, např. u některých plazů, to je řešením. Když byla řeč o pozadí, naší snahou bude, aby nebylo příliš rušivé, nebyla na něm sluncem osvětlená (přepálená) místa, bylo celistvé, nejlépe jednobarevné. Větší odstup pozadí od objektu bude pro nás žádoucí, což společně s malou hodnotou clony zajistí dostatečný bokeh (rozostřené pozadí). Větvičky vystupující z hlavy zvířete nikdo jistě na fotografii vidět nechce. 

Například skleněných ploch najdeme v zoo nespočet, a to nejen v pavilonech, ale i u výběhů. Byť můžeme být se svým zjevem sebespokojenější, určitě není naším cílém pořídit si fotografii, kde není vidět pouze zvíře, ale i vlastní odraz na skleněné ploše. Tuto disciplínu tedy ponechejme selfie tyčím. Jestliže jsme našli pozici, odkud budeme fotit, může být mnohdy problematické najít místo, kde sklo není příliš upatlané. Proto není na závadu mít s sebou hadřík a sklo otřít. Byť to zní zvláštně, bude se vám opravdu hodit. Pozor! Sklo zásadně otírejte pouze z vaší strany, je-li upatlané ze strany, byť klidně vyhlížejícího tygra, čištění zásadně nedoporučuji!!! Nyní jak zařídit, abychom se zbavili odlesků. Na objektivu máme nasazenou sluneční clonu, tu používám samozřejmě vždy. Clonu celým svým obvodem přitiskneme těsně na sklo. Zde doporučuji sluneční clonu, která nemá vykrojené okraje, aby se nám ze stran do objektivu neodráželo od skla světlo. Je-li zvíře přímo v ose objektivu jedná se o ideální případ. Musíme-li objektiv mírně natočit do strany a okraj vzdálit od skla, je vhodné vzniklou mezeru něčím zaplnit. Zde se fantazii meze nekladou, používám buď dlaň druhé ruky, (zde pozor na schopnost jednou rukou ovládat a nehybně udržet fotoaparát), nebo si pomůžu například bundou, kterou položím na sluneční clonu, tak aby se světlo do objektivu neodráželo.

Další, velmi častou překážkou jsou mříže a pletiva. V tomto případě je nezbytné, aby byl umožněn přístup bezprostředně k mříži, či její těsné vzdálenosti. Najdeme si mezeru mezi jednotlivými tyčemi, popřípadě mezi oky pletiva, kudy bude fotoaparát schopen zaostřit, a nastavíme co nejnižší hodnotu clony. To zabezpečí, že pletivo, či mříž bude na fotografii neviditelná, případně způsobí pouze malý opar (tento lze v postprodukci lehce odstranit). Principem je malá hloubka ostrosti, kterou zajistí nízké clonové číslo. Máme zaostřené pouze zvíře a malé okolí okolo něho, mříž, která je přímo u objektivu bude zcela rozostřená. Malou hloubku ostrosti zajistí i delší ohnisková vzdálenost, a ovlivňuje ji i vzdálenost foceného objektu. Žádoucí je, aby zvíře bylo dál od předního pletiva a mříží, aby tyto byly dostatečně rozostřené. Toto platí i v případě přítomnosti mříží, či pletiva na konci výběhu. Optimální je, když se nachází někde zhruba v jedné třetině vzdálenosti mezi zadní a přední stranou. Na tuto situaci si musíme počkat, nebo se smířit s tím, že v daný okamžik nepořídíme onu vysněnou fotku. Nezbyde pak nic jiného, nežli návštěvu opakovat stále dokola, ono to jednou jistě vyjde. Ještě mě v tomto ohledu napadá jedna okolnost, a to pozor, aby mříže nevrhaly na fotografovaný objekt stíny. Chcete-li fotit pruhované zvíře, doporučuji se zaměřit spíše na zebru, či tygra, u každého živočicha by to nemuselo vyznít přirozeně